Snižující se rozmanitost zemědělských plodin trápí nejenom krajináře, ale i včelaře a milovníky medu

Ilustrace z knihy Neználek ve Slunečním městě tak trochu připomíná letecký pohled na tuzemskou krajinu, které se zjara rozzáří úhlednými žlutými lány. A ačkoli nás po studené a šedivé zimě tato barva naplňuje optimismem, čeho je moc, toho je příliš.

Věděli jste, že v tuzemsku řepka zabírá plochu rovnající se zhruba 100 000 pražských Václavských náměstí? Mohlo by se zdát, že radost ze žlutých lánů mají aspoň včelaři, protože tuto barvu včely dobře rozeznávají a pole tak neminou, ale skutečnost je poněkud jiná.

„Na českých polích dnes v podstatě najdeme jen čtyři druhy plodin, a tak je pastva pro včely rok od roku chudší. A to se podepisuje nejenom na rozmanitosti medu, ale i na zdravotním stavu včelstva,“ říká Milan Špaček, náš pan ředitel. Na letošní produkci se navíc projevily i jarní výkyvy teplot a letní sucha „proložená“ silnými dešťovými přeháňkami. „Kvůli tomu nám letos v podstatě chybí snůška z ovocných stromů, lip a javorů. Rozsáhlá kůrovcová kalamita zase způsobuje nedostatek medu medovicového,“ přibližuje strasti producentů medu Milan Špaček.

Včelaři mají dostatek medu z řepky, to ale trhu nestačí. Pozitivní zprávou tedy je, že díky dovozům si z obchodů můžeme spolu se sklenicí tuzemského medu přinést i trochu exotiky. Pro větší rozmanitost nabídky totiž čeští zpracovatelé dovážejí medy z Evropy a Jižní Ameriky, a tak máme možnost ochutnat české květové medy s příměsí dovozových medů slunečnicových, tuzemské lesní medy s příměsí medů z lesů eukalyptových, dubových nebo yukatánských.